1. |
O probuzení
03:22
|
|||
chladnou rosou
mělkou travou
pevnou cestou
co vede tě dál, co po ní můžeš jít
se svým tělem
se svým duchem
kráčíš světem
co pozval tě dál a ty v něm můžeš být
slunce ti rozehřeje víčka studený
vítr tě bezostyšně líbá na temeni
slunce ti rozehřeje víčka studený
vítr ti každý nádech okoření
slunce ti rozehřeje víčka studený
a vítr tiše zpívá
o probuzení
|
||||
2. |
||||
psát básně, poslouchat ptáky,
počítat hvězdy na obloze
čůrat do trávy, propotit triko,
obout si boty bez ponožek
a vodit se se smrtí po parku a ruku dřív
než bude pozdě na to,
abychom se jeden druhému
představili jménem
psát básně, poslouchat ptáky,
počítat hvězdy na obloze
čůrat do trávy, propotit triko,
obout si boty bez ponožek
a vodit se se smrtí po parku a ruku dřív,
než bude pozdě na to,
abychom se jeden druhému
představili jménem
pozdě na to,
abychom si začli tykat
pozdě na to,
abychom přestali se stydět
až budem jeden před druhým se svlíkat
a vodit se se smrtí po parku za ruku dřív,
než bude pozdě
|
||||
3. |
Pro smutka
01:22
|
|||
když mě smutek láká blíž
v rukou má všechny moje stíny
minulý i současný
i ty co by jednou mohly být
včerejšky dobrý tak vzdálený
a rozmazaný a nedoceněný
říká: půjdem se kousek projít
bude to dobrý, uvidíš
a já s ním už už odcházím
ale pak se zastavím
já s tebou nemůžu jít dál
já bych se bál
že se nevrátím
na to mám to tu příliš rád
ale pojď
aspoň se rozloučíme
a tak pozvu smutka na pivo
anebo na panáka
a nechám ho přespat ve svojí posteli
ale zítra mu k snídani nedám
ani suchou patku chleba
řeknu: ahoj, možná ti napíšu
zas někdy přijď
a nebo radši nechoď
|
||||
4. |
Nejvíc hvězd světa
03:55
|
|||
jít tmou, co tě trápí
to jak nic nevidíš a jak se ztrácíš
a jak ti háže klacky pod nohy, že sotva stojíš
tak hlavně pořád za nosem, tam ještě trefíš,
no tak vidíš
a nad hlavama, nejvíc hvězd světa
jít pořád do kopce, co nevidíš, kde končí
co tě tak zmáhá
tak hlavně pořád za nosem a pořád nahoru
poslední, kdo váhá
a nad hlavama, nejvíc hvězd světa
a nebo aspoň něco vystřelit do vzduchu
co nejvejš, aspoň tak do půlky nebe
to abys ukázal, co všechno ještě dovedeš
když už neni vidět tebe
a nad hlavama, nejvíc hvězd světa
kdybys tak aspoň v poslední vteřině
ve světle všech svých bezcenných výstřelů
našel tu jedinou skutečnou raketu, co doutná
a pustil si ji k tělu
kdybys ji vypustil a radostně zvolal
moje raketa!
snad by ti raketa v hlavě rozsvítila
že nad hlavama, je nejvíc hvězd světa
|
||||
5. |
Píseň podzimní
02:41
|
|||
vysvlíkám svět ze všech horkejch nápadů
všech omylů a polopravd
svým dechem uspím každou zahradu
mý paže vlhký se vkrádaj po kapkách
jsem ten, kdo se málo odívá
a čeká, že bude líp
sám sobě voda ohnivá
halím se do všech svých barevných rubášů
a pak je ztrácím na cestách
sám sobě vdovcem v průvodu smutečním
prach jsem a obracím se v prach
jsem ten, kdo se ráno dojímá
a v poledne jde spát
večer svý slzy rozlívám
pokorně vydávám se času na pospas
mám vždycky čistý svědomí
sám sobě trhám splátkovej kalendář
než zmizí celý tělo mý
jsem ten, kdo pod závějí spí
a ten kdo to má rád
tak končí píseň podzimní
vysvlíkám svět ze všech horkejch nápadů
|
||||
6. |
Nebe
05:21
|
|||
někdy máš pocit, že bys ohluchnul
jak pořád musíš někoho poslouchat
a nejvíc sám sebe
tak se seber a vypadni
na to úplně nejvíc nejtišší místo, co znáš
a tam poslouchej nebe
nebe je ta úplně nejhlubší struna
a ta úplně nejvíc nejtišší, co může být
tak se na tu strunu nalaď
i v tobě bude znít
někdy máš pocit, že bys oslepnul
to jak si pořád musíš něco představovat
a nejvíc sám sebe
tak se seber a vypadni
někam, kde je tak nanejvejš šero
tam ti posvítí nebe
nebe je takovej malej plamínek
s tím úplně nejvíc nejjasnějším světlem,
co můžeš znát
tak pozhasínej všechny svoje představy
i tebe bude hřát
někdy máš pocit,
že to všechno nemá vůbec žádnej smysl
všechno je na hovno do psí díry kurva drát
a všechny v písničkách debilně popsaný návody
jak bejt šťastnější
tě začínají srát
stejně se seber a vypadni
na to úplně nejvíc nejklidnější místo,
co máš zrovna po ruce,
tam poslouchej ty úplně nejvíc nejhlubší struny,
pozoruj ty úplně nejvíc nejjasnější plamínky
okolo sebe
a když se budeš opravdu dobře dívat
a dobře poslouchat
ucítíš
|
||||
7. |
Sníh
02:06
|
|||
stopy jsou hluboký a čistý
krajina ztichlá
vlaky jiskří
vločky pod lampou
jsou jako hvězdy
co tančí
stromy nahý teď spí
dny jsou krátký
z komínů valí se dým
prsty zkřehlý
teplo hledají
v rukavicích
a ty se díváš
a divíš
z kolika vloček je sníh
|
Streaming and Download help
If you like Starej Pařez, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp